CELÉ ZNĚNÍ IVPR

CO?

1. IVP&R - Internetový Volební Program & Referenda

IVP&R je zamýšlený Internetový Volební Program & Referenda pro Českou republiku, sídlící na speciálních, velmi zabezpečených serverech ve vzájemné supervizi, bránící zneužití a připojených na síť www. Jeho smyslem je usnadňovat občanům České republiky nepřetržitý dozor nad politickou i byrokratickou mocí i správou, také usnadňuje volby, odvolávání a referenda. Je to jeden z možných, vysoce účinných nástrojů polopřímé, zastupitelské demokracie, jenž umožňuje občanům bránit efektivní, úspornou, zpětnovazební demokratickou republiku, vyznačující se omezením správy, moci a rozpočtů z ústavy. Dovoluje volby/odvolávání/referenda směřující do EU, centrálního státu, regionů i obcí. Týká se osob s dočasně svěřenou mocí, též zákonů, smluv i institucí, případně jejich částí, jejich pravomocí a rozpočtů. IVP&R disponuje nástrojem pro generování jakékoliv referendové otázky, která není v rozporu s ústavou. IVP&R nestraní žádné ideologii, je však nástrojem sloužícím ke kontrole a omezování veřejné moci a zajištění svobody a nenásilí nekriminálním občanům. Nejvyšším zájmem každé lidské bytosti je svoboda a nenásilí. IVP&R přispívá k naplňování tohoto ideálu. Jeho zjednodušené schéma je:

2. Blokové schéma IVP&R

3. Blokové schéma státní správy a moci pro IVP&R (zjednodušené)

PROČ?

1. Předmluva

Nikdo normální neřekne: "jsem proti své svobodě" nebo "jsem pro násilí proti mně". Pokud to někdo řekne, měl by ihned okusit "na vlastní kůži", jaké to je, být proti svobodě a pro násilí.

Dat a analýz ohledně marasmu v ČR, EU, USA a potažmo v celém světě, bylo a je už dost. Zadlužené, přebyrokratizované státy doslova obtěžují a vydírají své občany, živitele a daňové poplatníky, kteří mají jenom minimální moc cokoliv v systému státní správy a moci změnit.
Je třeba vylepšit systém. Jedním z pokusů o vylepšení systému je IVP&R. Státy mají a musí býti službou občanům, nikoliv jejich panstvem. Jestliže umožňují, nebo dokonce podporují drzé rozkrádání veřejného, často i soukromého majetku, nejsou ničím, co bychom opravdu chtěli a potřebovali. Jde zejména o tolerované, až uměle vytvářené všeobecné bezpráví, absurdní schodkové veřejné rozpočty, neustálé zvyšování často velmi nespravedlivých až zcela nemravných daní, svým typem a výší, trestající schopné, pracovité a zodpovědné. Dále odtržení (ukradení) peněz od užitečných a spolehlivých komodit (např. zlata, stříbra, nebo třeba i pšenice), neřešící stávající zadlužení a další zadlužování států.
Až na vzácné výjimky u nás v ČR dosti svévolné a často zkorumpované vlády a zastupitelské sbory nereprezentují zájmy občanů. Současně také zkorumpovaná a navíc ještě dosti přeregulovaná a infiltrovaná policie, často zkorumpované soudy, NBÚ, BIS, drzí exekutoři atd. Naprosto neomluvitelná, velmi nebezpečná, umělá centralizace a koncentrace moci a kapitálu vzniklého nikoliv vytrvalou, poctivou prací, ale spekulacemi a vnucováním z pozice síly, to vše se u nás neprávem, leč hrdě nazývá "STÁT".

Též není důsledně ctěn princip subsidiarity, presumpce neviny, nepřijatelnosti kolektivní viny a dluhu atd. Málokdo se však dosud odváží přiznat, že až na velmi málo věcí, které ještě jakýmsi zázrakem fungují (díky skvělým a slušným lidem, kteří ve státní i místní správě také nepochybně pracují), je tento "STÁT" také i náš úhlavní nepřítel, vyděrač, mafián, mentor, mučitel, stvůra, blahosklonný, arogantní, zákeřný, nestoudný, drzý a povýšený přerozdělovač, pračka na špinavé peníze, zloděj, lupič a krutý vládce, kterého bychom se nejraději zbavili.
Víme však, že to bez státu bohužel nejde úplně a že anarchie by byla ještě horší. Prapůvodním posláním státu je totiž ochrana svobody a života občanů a jejich majetku. To už současný stát dělá jen velmi neochotně a liknavě. Stát je samozřejmě náš společný majetek, nás občanů, naše instituce nám sloužící. Naším společným majetkem je samozřejmě i vlast, dokonce to lze i vyjádřit matematicky takto: Je nás zhruba deset milionů, takže majetek každého z nás je společný majetek * 10*EXP-7. Naše vlast, která je posvátným dědictvím našich předků, z jejich mozolů vykvetlá a kteří za ni nejednou prolévali vlastní krev, si zaslouží naši nepřetržitou občanskou ochranu. Jinou vlast nám nikdo "nedá". To bychom měli mít neustále na paměti. I proto by měl být IVP&R.

Bláhově jsme se drželi polistopadové naděje, že "my" budeme mít konečně čas a prostor na podnikání, na vlastní práci a tvorbu užitečných hodnot, když tak mnohé rozhodování o věcech veřejných a péči o naše zájmy svěříme námi voleným zástupcům, o kterých jsme byli přesvědčeni, že jsou ti nejlepší z nejlepších. Došlo však k doslovnému uloupení veřejné moci právě vesměs těmito lidmi a vyděračskými mafiemi na ně přisátými, jako chapadla chobotnice a "oni" vesměs zklamali.

"Systém" jim to umožnil, ne-li je k tomu špatnému přímo nabádal. Těch pár poctivých politiků, úředníků, policistů, soudců, starostů atd. nás příliš nespasí, i když díkybohu za ně. Ale i jim, těm dobrým a poctivým tento neudržitelný stav musí vadit. Vystřízlivění přišlo velmi brzy, když jsme nahlédli, že stávajícími nestoudně minimalizovanými volbami jsou nám podsouváni jen lidé, které ani neznáme, jsou stranami a hnutími předtříděni podle zájmů těch stran a hnutí, nikoliv však podle zájmů občanů a co hůře, často ničemové, vesměs stále titíž, kteří patří spíše do kriminálu, než na odpovědné funkce státní a/nebo lokální správy a moci.
Z některých se stanou korupčníci a kriminálníci až během výkonu jejich svěřené moci díky vadám systému, který je k tomu nabídkami a/nebo vydíráním nutí a často nakonec donutí.
Starý, velmi minimalistický způsob voleb se překonal. Moderní, velmi "technická" doba předběhla původní, velmi rigidní pohledy na definice klasické demokracie a "vyvrtala díry masivního přerozdělování, mafianismu a korupce" do chutného sýra poměrně spravedlivého a trvale snesitelného systému společenského způsobu soužití lidí, jímž demokracie je, pokud má svá omezení moci, správy a rozpočtů. Nemá smysl "vylévat vodu z děravé loďky cedníkem, dokud není dno řádně vyspraveno". Nové volby starého typu zatím nikdy nic nevyřešily, jde jen o přelévání moci od jedněch ke druhým a zpět. Změnit se musí SYSTÉM.

Zvyšování daní nebude efektivní, když obrovské částky národního rozpočtu jsou doslova rozkradeny! Stejně tak "centrální banky", které vládnou finančnímu (a nejen finančnímu!) světu, budou mít vždy tendenci generovat inflaci, nemají-li z ústavy svá omezení, nebo když měna není pevně připoutána k něčemu, co nelze snadno změnit připsáním pár nul za čísla v počítačích bank a záruky těchto operací hodit na krk anonymnímu státu, vyznačující se kolektivní nezodpovědností! Nakonec vše bude muset stejně zaplatit občan, daňový poplatník, aniž jakýkoliv dluh sám osobně dovolil, vyvolal, způsobil! Žádná vláda (výkonná služba), ale ani zákonodárná služba by neměla mít nikdy právo vytvářet veřejné dluhy. Státní dluhy vzniklé schodkovými rozpočty, dluhopisy atd. jsou prostě nelegitimní, i když by byly stokrát legální a jaksi "zapotřebí". Potřeba není omluvou zločinu. Moc musí být shora omezena, stejně tak, jako její rozpočty, dluhy, emise peněz a hlavně daně a poplatky. Prakticky neodvolatelně, čili z ústavy. Osoby moci/správy odvolatelné být musí vždy.

Vtip o tom, že "když by volby mohly něco změnit, byly by dávno zakázané" bohužel velmi trefně vypovídá o obludnosti této pravdy. :-)

Kolektivní nezodpovědnost a individuální zájmy mnoha lidí spravující naše veřejné věci přivedly naši zemi do stavu závislosti, vydíratelnosti, až jisté bezmoci a beznaděje, který je třeba neprodleně napravit. Svěřili jsme příliš mnoho našich vlastních, občanských rozhodovacích pravomocí bez omezení, často velmi nezodpovědným a všehoschopným zástupcům lidu bez odpovídající a vymahatelné zodpovědnosti, bez rychlé a efektivní záporné zpětné vazby.

Jak pohodlné a jak nebezpečné! Byla to naše hloupost a nezodpovědnost. Nás všech! To musí neprodleně skončit!

Vždy tam, kde rozhodovací pravomoci nejsou vyváženy postihnutelnou, osobní zodpovědností nemůže nikdy nic fungovat! Mimochodem "kolektivní zodpovědnost" je absurdní mýtus a nesmysl. Žádná "kolektivní zodpovědnost" neexistuje. Existuje jen "kolektivní nezodpovědnost"! Správné elementární principy o vyvážení pravomocí se zodpovědností jsou však současnou pseudocivilizací denně porušovány a zneužívány.

Jedni klidně "panují" a rozhodují o nás, bez nás a za nás a my neseme zodpovědnost!? Dělají dluhy a mezinárodní ostudu, často kradou a podvádí, také např. mluví nám do toho, zda smíme ve svém vlastním sadu skácet vlastní, starý strom, aniž by nesli jakoukoliv zodpovědnost rostlinolékařskou! Přenést (státem) na nás občany např. národní dluh bylo/je totiž reálné a velmi nestoudné naplnění nepřijatelného principu kolektivní viny. Platí to i naopak, nemohu zodpovídat za něco, co není v mé moci.

Nemíním tedy osobně zodpovídat za národní dluh, když jsem jej já nevytvořil, vlastních osobních dluhů nemaje, nikdy jsem nic nerozkradl a nikdy jsem osobně nesvolil k tomu, aby kdosi vytvářel národní dluh a rozkrádal náš soukromý i společný majetek! O národním dluhu (a schodkových rozpočtech) by nanejvýše mohlo být celonárodní referendum, ale pouze v nějaké extrémně vypjaté situaci, například ve válečném stavu, nebo po nějaké fatální živelné katastrofě. Jinak v žádném případě NE! Jinak by měl být národní dluh vždy čistá NULA a měl by být ústavou uzákoněn vždy vyrovnaný, až přebytkový rozpočet. Současný dluh by měl být přednostně splácen a v rozumně dohledném, tedy konečném čase i zcela splacen a již nikdy více! Občasné volby stranami/hnutími podstrčených jen pár politických figurek mi nedávají žádnou praktickou volební/odvolací moc nad těmi, kteří pak klidně konají často v můj neprospěch a na můj účet velmi nezodpovědné a nestoudné skutky. O tom, kdo smí kandidovat, rozhodují v podstatě stranické sekretariáty. To je špatně zcela nepochybně.

Jestliže se nebude konat včas a celospolečensky proti tomuto zhoubnému trendu, tak dojde určitě k dalšímu, neomezenému zvyšování daní, dalšímu kolektivnímu zadlužování, dalšímu ředění našich úspor nepodloženými emisemi, čili inflací, dalšímu rozkrádání, dalšímu šikanování užitečně pracujícího občanstva, zcela bez jakéhokoliv omezení!

Až věci dozrají do neudržitelné zkázy, vezme moc do svých rukou dav, pak dojde na pudy, emoce a nikoliv rozum, dojde k loupení a k ničení majetků, zapalování aut, rozbíjení výloh, možná i lynčování a jiným sprostotám, které napadnou primitivy, kteří si neváží nikoho a ničeho, ani hodnot, které jiní museli vytvořit. Vysoce pravděpodobné je i krveprolévání, vesměs nevinných, nebo jen "malých ryb", protože ti mazaní supermocní se umí maskovat, schovat, utéci, lhát, nebo podvádět.

Pokud tedy český národ čeká na Godota, tak se ho jistě nedočká. Dočká se ale toho řádění vandalů a pak se bude každý pohoršeně divit, až to semele i je samé. Ostatně, to už tady bylo a nacisté a/nebo i komunisté na to jistě rádi vzpomínají, jak beztrestně vydírali, loupili a vraždili ve velkém pro svůj osobní prospěch pod záminkou světlých zítřků a blahobytu pro všechny. To vše podle "svých nemravných zákonů", které lidu vnutili násilím a pod hrozbou násilí.

Nezbývá nám tedy nic jiného, než stát, jakožto náš majetek a náš systém správy a moci, jakožto nejvyšší instituci reformovat a to velmi podstatně, velmi do hloubky a velmi efektivně, protože pokud budeme pouze "klouzat po povrchu" a měnit pitomoučké a nepodstatné detaily, nic se k lepšímu nezmění. Před jakýmkoliv pouze povrchním úsilím velmi vážně varuji. Bylo by to nepochybně vynaložení velkého množství (našich) sil a prostředků na velmi malý, ne-li nulový pozitivní efekt.

Je třeba velmi sblížit občany a moc.

Jedna z podstatných změn (kromě omezení moci, správy a rozpočtů z ústavy, nebo též např. zavedení i elektronických aukcí státních zakázek) je zapotřebí změnit volby - volby politiků i úředníků mající faktickou moc, změnit volební systém, volební způsob a volební zákony. Samozřejmě včetně odvolávání a referend.

Pokud se tento dále navrhovaný systém voleb IVP&R, tedy zejména mnohačetných záporných zpětných vazeb, ujme a omezí korupci, omezí zvůli mocí, přeregulaci a rozpočty na ně vázané, dále pak rozkrádání a další špinavosti v naší zemi, tak nemůže výsledek být v rozporu se zájmy každého slušného člověka žijícího v ČR, lhostejno zda dělníka, nebo velkopodnikatele. Lhostejno, zda člověka názorově inklinujícího vlevo, nebo vpravo a konec konců bude přínosem i pro poctivé a moudré politiky a úředníky.

Zavedením IVP&R a ústavních mocenských a rozpočtových brzd a pojistek získají i jednotliví funkcionáři a úředníci státní, nebo i regionální a lokální správy a moci, přinejmenším tím, že nebudou (tolik) nenávidění svými občany-živiteli, nebudou-li moci některé věci dělat vůbec, protože budou ústavou a zákony prostě zakázány! Výběr daní musí být shora omezen např. MAX 15 %. Musí jít jen o lineární zdanění čistých příjmů a/nebo zisků. Musí být ústavou zaručena národní, regionální i komunální konkurence daňových sazeb v rozsahu 0 – 15 % MAX. Proč? Protože mírné, lineární a pouze reálné příjmové daně jsou relativně snesitelné a je naděje na jejich dobrý v podstatě dobrovolný výběr pro placení služeb státu. Přednostně těch základních služeb, jimiž jsou ochrana života a majetku občanů. Ostatní daně je nutné z ústavy zakázat. Shora opět MAX 15 % omezené spotřební daně a DPH by měly být přechodnou záležitostí. Vyšší daně totiž samozřejmě vždy budou trpět významným, kriminalizujícím (zatajování příjmů) odklonem derivace Lafferovy křivky v nule od ní samé.

Není třeba lamentovat nad pevným limitem daní daným procentem. Nejedná se přeci o konstantu, ale o proměnnou částku peněz, danou procentem, nejedná se tedy o rovnou daň (i když se tak úmyslně nesprávně kýmsi nazývala), ale o lineárně stoupající daň, čili daň prediktibilní, což umožňuje plánování (čili předvídání) v tom nejlepším slova smyslu! Čím bude lépe správa a moc pracovat (zejména čím méně bude zasahovat do svobodného trhu), tím vyšší výběry peněz do rozpočtu bude mít! Ne-li, něco dělá špatně, např. příliš přerozděluje, dotuje, kvótuje, zdaňuje, reguluje, byrokraticky mentoruje atd.
Rozhodně realizací IVP&R získá střední stav - tahoun ekonomiky, rezidenti České republiky, ti kterých je většina a kteří vytvářejí i většinu skutečně užitečných hodnot, nekradou a nepodvádí.

2. Proč liberální (čili svobodný) stát?

Zkusme zjednodušeně odpovědět opakem. Proč ne liberální stát?
Liberální stát se vyznačuje nejvyšším stupněm přijatelné občanské svobody při zachování legální donucovacích služeb státu (občany kontrolovaných) jako je policie, soudy, vězeňství, exekuce, armáda a podobně proti kriminálníkům a cizím nájezdníkům. Jen ve svobodném světě (trhu) se mohou rozvíjet pozitivní tvůrčí síly, ve vzájemné pluralitní soutěži a spolupráci, v konkurenci myšlenek, postojů, činů, ekonomických aktivit a podobě. "Svobodnější" než liberální stát je už jen anarchie, ale ta má své silně převažující slabiny a nedostatky. Zejména absencí legálních donucovacích autorit, čímž je dán prostor neorganizovanému i organizovanému nelegálnímu zločinu, což je nežádoucí pro všechny slušné lidi. V anarchii je svoboda velmi, velmi relativní pojem. Na druhé straně totality, diktatury, jsou vždy méně snesitelné, méně efektivní, méně produktivní, méně spravedlivé méně svobodné a méně kreativní atd. než státy svobody. Neliberální stát je vždy v konečném důsledku nepochybné zlo. Lhostejno, zda vyložená diktatura samozvaných elit, stát dirigistický, mentorský, silně přerozdělující, manipulující atd. až po formy mnohem sofistikovanější, mazanější a o to zákeřnější, např. i současné pseudo-socio-demo-přerozdělovací. Fanatický etatismus a v ekonomice dirigismus se prostě rovněž neosvědčil.
Jakákoliv forma diktatury a dirigismu (čili nesvobody) se historicky zcela znemožnila a selhala po všech stánkách. Stačí vzít v úvahu relativně novodobé dějiny fašismu, nacismu a komunismu - dokonce i plíživě a neomezeně se rozrůstající formy sociál-pseudo-demokratismu. Selhaly i všechny formy etatismu, včetně těch relativně umírněných. Nemělo by platit, že hrstka vyvolených má právo rozhodovat vždy a zcela o ostatních lidech. Důvodem je, že ačkoliv jsou naši zástupci svobodně zvoleni, dokonce většinou voličů, vesměs není průchozí individuální kandidatura a tudíž nelze mluvit ani o individuální odpovědnosti. Tento nedostatek odstraňuje IVP&R, kde invdividuální kandidatura je samozřejmost. Postupně, téměř ve všem, pod záminkou blaha celé společnosti, určují povýšeně a blahosklonně současně mocní všem ostatním co smí a nesmí. Vždy se to časem zvrhne a zneužije, když nejsou účinné zpětné vazby systému a když nejsou pevné limity byrokratických rozpočtů, emisí, dluhů a daní. Vždy se to postupně zvrhne v rozhodování pro vlastní, osobní blaho byrokratů a funkcionářů správy a moci. Veřejnost je pak spíše jen na obtíž a jen na to, aby pracovala a vytvářela užitečné hodnoty, které jsou pak jinými lidmi zneužity a rozkradeny. Demokracie je i ten případ, kdy se dva rozhodnou, že snědí toho třetího! Vymkne-li se moc z dozoru lidu, tak takový stát je ve své podstatě vždy dříve nebo později zločinný, otrokářský a jen formy otroctví se mění.

Abychom se nedotkli cizích zemí, zameťme si nejprve před vlastním prahem, mluvme dále už jen o té své zemi a jejím způsobu správy a moci, čili službě lidu.

Podstatné atributy liberálního státu:

Daně:

Neliberální stát svými obrovskými daněmi (výpalným) trestá spořivé, pracovité, schopné, slušné lidi, užitečně pracující a něco poctivě vlastnící. Říkejme jim nadále pro účely tohoto textu "střední stav" (ss) abychom nemluvili i o bezdomovcích, zlodějíčcích, flákačích, neplatičích a na druhé straně společenského spektra o lidech, kteří veškerý svůj majetek i sebe, díky svému nesmírnému bohatství, přenesou kdykoliv, kamkoliv jinam ve světě, mimo působení moci našeho státu, tedy i daní. Slušní chudí lidé i slušní bohatí, stejně tak ss - rezidenti spjatí s naší vlastí, rovněž nemohou mít radost ze současného ničemného státu.

"Státu", jakožto mocenské a ekonomické entity, je velmi často a velmi zneužíváno. Od čeho jsou odvozeny například platy státních úředníků, funkcionářů, nebo byrokratických manažerů ve státních podnicích? Od pocitů? Platy všech státních i lokálních funkcionářů, včetně policistů, soudců, starostů atd. by měly být v liberálním státě odvozeny určitým procentem, např. z národní průměrné mzdy a/nebo nejlépe z ročního daňového příjmu státu (reálného výběru daní, které bych raději nazval platbami za služby státu) danou příjmy z čistých mezd, nebo z čistých zisků, aby tito lidé byli přímo závislí na prosperitě celé společnosti, když o ní smí rozhodovat a mají nad občany zákony svěřenou moc. Úmyslně nepoužívám parametr zvaný HDP, protože cca 70 % HDP je spotřeba! Minimalizace všech funkcí moci a správy povede k úsporám i na daních a většímu osvobození občanů!

Jen namátkou o daních:

Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí - absolutně nepřijatelná a lupičská daň, trestá lidi, zejména ss, za to, že něco vybudovali, postavili, poctivě koupili za jednou (ne-li vícekrát!) zdaněné peníze a nashromáždili to pro své potomky, pro svůj starobní důchod, (nebo jimi vyvolené lidi, např. nadané studenty, sirotky, nadace atd.) kterým to chtějí osobně přenechat. Přijatelná je jedině 0 (%)!

Daň z nemovitostí - obzvláště nemravná, podlá a zcela nepřijatelná daň, trestající lidi, zejména ss, dokonce navěky a každoročně za vlastnění viditelného majetku, který byl poctivě získán, zděděn, koupen (za již nejméně jednou zdaněné peníze!), zveleben a nelze jej ukrýt, vyvézt do ciziny a o který se musí pečovat a stojí další náklady. Přijatelná je jedině 0 (%)!

Daň z čistého příjmu - trestá každého pracujícího zaměstnance za to, že chodí do práce, stará se sám o sebe a skoro nic nevyžaduje od státu. Aby už název "daň" nebyl v tomto případě tolik odporný, říkejme jí "platba za služby státu". Když už tato daň bude "muset" existovat pro sycení veřejných výdajů a pro zachování sociálního smíru, tak rovná daň není reálná, ač by byla nejspravedlivější, tudíž relativně snesitelná je nanejvýše daň lineární, čili jednotným procentem z příjmů. Přijatelná je MAX. do 15 %, ale teprve kolem 5 % se derivace Lafferovy funkce v nule téměř shoduje s Lafferovou křivkou! Když by tato daň byla pod tržním tlakem (zejména na komunální a/nebo regionální úrovni) a mohla se pohybovat např. od 5 % do 15 %, možná by se ještě přirozeně, čili tržně snížila. Přesto vybraná částka by mohla být relativně vysoká, protože by takovou mírnou daň lidé zaplatili bez odmlouvání a zatajování příjmů. Jakákoliv progrese daní, než je ta lineární, je nesmírně demotivující, nebezpečná a nespravedlivá. Konkurence shora omezených daní v závislosti na státu, regionu a obci by mohla dávat naději na jejich snižování směrem k těm kýženým 5 %, možná i méně.

Daň z čistého zisku - trestá podnikatele za to, že vytváří někým chtěné hodnoty, že má zisk, že se mu daří optimalizovat náklady a výnosy a opět po ostatních lidech skoro nic nepožaduje. Když už tato daň bude "muset" existovat pro sycení veřejných výdajů a zachování sociálního smíru, tak nanejvýše opět lineární, čili procentem z čistého zisku. Přijatelná je do 15 % maximálně!

Sociální smír, čili podporu státu chudým a potřebným by bylo možné financovat i z výnosů loterií a hazardu. Danění hazardu až do vysokých % ze zisku se mi jeví snesitelné a účelné, budou-li výnosy použity pro sociální smír. Stojí za úvahu, zda kouření, alkoholismus a drogy nejsou také hazardem. Pomoc chudým a potřebným by mohla být spojena i s povinností odsouzených pracovat právě pro chudé a potřebné!

Daň z přidané hodnoty (DPH) - trestá konečného spotřebitele, nového majitele nějaké hodnoty, že si něco koupí, na čem byla vytvořena a je přidaná hodnota. Bude-li "muset" existovat, pak by neměla nikdy přesáhnout 15 %. Dvě sazby - např. 5 % a 15 % by mohly být dlouhodobě snesitelné, řekněme v přechodném období celkového snižování těchto daní, nejlépe k nule.

Daň spotřební - opět do MAX 15 %, selektivní daň, jak název napovídá, trestá lidi za spotřebu, ale bez spotřeby by se zastavila kola ekonomiky! Je částečně omluvitelná jen u zboží, které má vyloženě negativní, až zhoubný charakter (cigarety, alkohol, drogy, hazard). Dost možná např. legalizace výroby a distribuce drog by zcela zruinovalo mafie, které se na drogách přiživují, protože zákazy státu stejně ti drzejší a nejagresivnější ničemové a/nebo mafie nerespektují. Stejně, kdo si chce drogy opatřit, opatří si je, kdo se chce zabít, učiní tak. Některé (ne-li všechny) státní prohibice nadělají více škody, než užitku! Zakázat propagaci drog, podporovat osvětu o zhoubnosti drog, kouření, alkoholu či hazardu už ve školách je rozhodně správně. Trestat reklamu zhoubných věci je rozumné, ale vytvářet umělý nedostatek jakéhokoliv "zboží" zvyšuje jeho cenu do závratných výšek a to láká mafiánské "podnikatele". Někdy méně je více!

Nechci dále unavovat výčtem dalších daní, ač třeba i někdy dobře míněných, přesto daně rozvažují citlivý mechanismus svobodného a otevřeného trhu (volby, výběru, spolupráce, dělby činností atd.) a tudíž v konečném důsledku spíše vše zhoršují. Daně, dotace, kvóty i cla jsou obrovské zlo a je třeba neúnavně a moudře směřovat k jejich zmenšování až zrušení!

Dotace:

Zjednodušeně, nicméně trefně řečeno, dotace jsou peníze sebrané jedněm a dané druhým, podle kritérií těch, co ty peníze přerozdělují. Zmanipulovaná posvátnost, hloupost a často i ničemnost oněch kritérií je většinou až za hranicemi absurdity. Dotace jsou obrovské zlo a je třeba neúnavně směřovat k jejich zmenšování až zrušení, stejně jako kvóty!

Zákazy a příkazy státních autorit čili v podstatě (i) regulace:

Ačkoliv stát tvoří titíž lidé z masa a kostí, jako jsme my ostatní, se stejnými rysy, se stejnými potřebami, tužbami, předsudky, neznalostmi, cnostmi i nectnostmi, pudy i emocemi, přesto panuje absurdní mýtus, který je (z jasných a zcela zištných důvodů šířen), že stát je něco "víc", "líp", "morálnější", "chytřejší", "moudřejší", "užitečnější", "spravedlivější" a další nesmysly, než jsme my ostatní. Tatáž povýšená arogance je pozorovatelná rovněž u tzv. "intelektuálů", také části akademické obce zejména společenských "věd", jejíž příjmy jsou na státu nejvíce závislé. Toto absurdní zbožštění státu (a zejména jeho reprezentantů) mu pak dává aureolu vždy neomylného, vždy spravedlivého, "vědeckého" atd. A co hůře, "oprávněného" skoro o všem rozhodovat!

To, že nerozhoduje stát = bůh, ale jen obyčejní lidé, jako jsme my ostatní, už skoro každý zapomíná z pohodlnosti a lenosti cokoliv rozhodovat sám a sám také nést za to osobní zodpovědnost. Děje se tak také z pocitu, že vše nakonec nějak dopadne. Ano to je pravda, vše vždy nějak dopadne. Dost podstatné však je, jak! Silný (násilný) a dirigistický stát nese s sebou další velmi nebezpečný prvek: KONCENTRACI MOCI! Minimálně dvě světové války a spousty občanských válek, rozkrádání a ničení soukromého majetku a genocidní likvidace lidí, vypovídají o tom, jak taky může koncentrace moci dopadnout. Proto by mělo být co nejvíce pravomocí a zodpovědnosti v citlivé vyváženosti svěřeno (vráceno) občanům. Jen ti mají právo rozhodovat o sobě. Principy základní svobody, nenásilí a subsidiarity jsou elementární zásady. Co lze rozhodovat individuálně, nechť je tak rozhodováno s osobní zodpovědností. Když už něco - cokoliv - svěříme k rozhodování nějakým zástupcům, funkcionářům, musíme mít nad nimi pracnou a drahou, nepřetržitou kontrolu. Též nad jejich rozpočty. Oni musí pracovat v náš prospěch, absolutně veřejně, transparentně, viditelně a snadno odvolatelně, pokud se zpronevěří našim (a námi definovaným) atributům správného chování zastupitele, nebo funkcionáře.

Referenda:

Jsou dobrou možností (bohužel ne zcela optimálního, ale někdy nezbytného) kolektivního rozhodování, pokud není vyhnutí a musí se o něčem vůbec rozhodovat kolektivně a nejspíše většinově. Kolektivní rozhodování je totiž zatíženo kolektivní nezodpovědností, což je vždy velmi nebezpečné! Oprávněné individuální zájmy se ale nesmí obětovat zájmům kolektivním příliš! Zejména také proto, že často kolektivní zájmy mohou být skrytě zájmy individuálními. Spravedlnost je opravdu nezbytným atributem trvale snesitelného soužití lidí a nelze spravedlnost obětovat tzv. "vyšším zájmům" státu. Stát je jen náš služebník. Náš vlčák s ostrými zuby proti zločincům a/nebo cizím nájezdníkům, ale musí být na vodítku, které třímáme v rukou my, občané. Stát i vlast je náš společný majetek. Nás občanů, čili lidu. Stát je naše, lidová instituce, instituce, kterou zaměstnáváme my, občané, zaměstnáváme námi volené lidi správy a moci jsou to v konečném důsledku zase jen zcela obyčejní lidé, jako my ostatní! Omylní a chybující. Referenda mohou být typu "VETO" kdy lze občansky vyvolat referendum proti zákonu, smlouvě, instituci a referendum slouží k odvolání osoby. S referendy-vety by mělo být spojeno i povinné rozpuštění sboru, kterému zákon, vyhláška, nařízení, smlouva atd. občansky neprošlo.

Policie:

Bez policie to bohužel nejde. Zvůle, vraždy, zlodějiny by bez policie nabyly obludných dimenzí. Život by se stal nesnesitelný a lidé by se museli místo užitečné a tvůrčí práce soustředit hlavně na svoji vlastní obranu, tak, že by se život lidí stal srovnatelný se životem a věčným bojem o přežití zvířat ve volné přírodě. Nakonec by se lidé začali z bezpečnostních důvodů sdružovat v ozbrojená seskupení, vznikly by soukromé, hierarchické, bojové smečky, ve kterých by převzali moc ti nejdrzejší a nejagresivnější vůdci, vznikaly by nakonec i celé soukromé armády a nevyhnutelně i nekonečné války mezi nimi. Nic pěkného. Policie je tedy zcela nezbytná, zejména pro prevenci, ale i pro objasňování a potlačování zločinů, únosů, rozkrádání, lupičství, vraždění, mučení, vydírání, podvádění, klamání, ale i zneužívání veřejné moci, zavlékání do služebnosti a otroctví, proti korupci atd. Armádu máme proti agresi cizích nájezdníků a tvoří nedílnou součást systému. Jelikož se jedná o velmi silové složky státní a lokální moci, musí být nad policií i armádou velmi silný a trvalý občanský dozor, aby nedošlo k jejímu zplanění a zaplevelení.

Kdykoliv je někde soustředěna velká moc nad ostatními, musí být vytvořeny automatismy eliminace zneužití. Policie se to týká nejvíce. Také i soudů, armády atd.

Jak silové složky udržet na uzdě a přitom nepodvázat jejich akceschopnost a "bojeschopnost"? To je velmi těžký úkol a nelze jej tedy svěřit a soustředit do omezeného počtu rukou:

a) Důležití nejvyšší funkcionáři policie musí být přímo voleni občany, nikoliv jmenováni. Dva až tři druhy policie postačí. Státní, krajské a místní (obecní). Každá by měla míti svoji vlastní nezávislou inspekci. Rozhodně ředitelé policií a šéfové inspekcí musí být voleni občany, aby byli rovněž občansky odvolatelní. Ti si pak jmenují své týmy a vedoucí týmů. Nesou za ně však osobní odpovědnost. Navzájem si ty jednotlivé policie ale nesmí podléhat. Spory mezi policiemi musí řešit nezávislé, leč občansky "sendvičově" volené soudy.

b) Všichni volení funkcionáři (ředitelé a šéfové inspekcí) musí být rovněž relativně snadno odvolatelní opět přímo občany.

c) Musí být zákonem jednoznačně stanoveno, co policisté i inspektoři smí a co ne, rovněž tak armáda smí konat jen podle zákona.

d) Musí být horizontální struktura policie, nikoliv jednotná vertikální

e) Musí existovat mechanismus vzájemné kontroly "více druhů, navzájem konkurenční policie". Ideální by bylo míti tedy ty tři policie, aby se jejich příslušníci nemohli snadno dohodnout na nějaké špinavosti. Měly by ze zákona povinnost si navzájem pomáhat, spolupracovat a sdělovat relevantní informace. Ale nepodléhali by si navzájem! Byla by státní policie, krajská a obecní. Příslušná podle geografického rozsahu zločinu. Navzájem by se musely informovat (čili mít sdílené databáze zločinců, zločinů, ne však stavu rozpracovanosti a zájmu o jednotlivé osoby, kvůli úniku informací o tom, kdo se momentálně nachází v hledáčku té, či oné policie.)

f) Každá policie by tedy měla svoji vlastní inspekci (nejméně tři osoby), která by hlídala správnost konání svých policistů, ale při občanských stížnostech na kteroukoliv policii by inspekce zbývajících dvou měly povinný dozor nad řešením prohřešků té právě vyšetřované policie jejich vlastní inspekcí. Soudy by řešili jejich spory.

g) Místní policii by bylo možné založit, i když by nebyly prostředky, vůle nebo lidi na alespoň tři inspektory. Pak by např. krajská inspekce policie řešila problémy v lokální policii na úrovni v tom kraji vyskytujících se obcí. Místní policie by neměla být povinná v každé vísce, nebo osadě.

Soudy:

Naštěstí vícestupňová struktura soudů již existuje, ale hrubou chybou je, že důležití soudní funkcionáři jsou jmenováni a nikoliv voleni/odvoláváni přímo občany. To se musí bezpodmínečně změnit. Současné některé zkorumpované soudy jsou důkazem, že systém není optimální. I v soudnictví by měla existovat kombinovaná struktura horizontální & "sendvičové" moci (viz dále) a inspekcí do kříže, jako u té policie.

Armáda:

Armáda ze zákona (ústavy) nesmí být nikdy silově použita proti vlastním občanům. Smí být pouze využívána k obraně vlasti a jejich občanů a k humanitární pomoci, jak ve vnitrozemí, tak v zahraničí, podle pokynů vlády, se souhlasem ještě jiné moci, např. zákonodárné, ale v zahraničí rozhodně schválené parlamentem, stejně tak nasazení vojenské musí být schválené parlamentem a prezidentem. Domácí humanitární nasazení armády nechť je v zodpovědnosti občany voleného a občany odvolatelného ministra obrany.

FÚ, BIS, NBÚ, VKR apod.:

Ředitelé těchto institucí musí být rovněž voleni a odvolatelní přímo občany. Jsou podřízeni moci (službě) výkonné, a musí konat jen podle zákonů. Ti za ně odpovídají. V konečném důsledku by měl mít za ně jednoznačnou zodpovědnost prezident.

Exekutoři:

Exekutoři musí mít v rámci své činnosti vymezené zákonem rovněž vedení, (přinejmenším ředitelé) které je přímo voleno a odvoláváno občany. Jsou součástí moci výkonné. Dozor nad exekutory musí vykonávat soudy a exekutoři smí pracovat pouze v součinnosti a za dozoru policie. Exekutorská komora je rovněž zodpovědná za dodržování zákonů a etického kodexu exekutorů přímo občanům a její předseda musí být rovněž volen a odvoláván přímo občany. Může to být i způsobem vm viz dále. Stížnosti na exekutory musí přijímat povinně všechny policie i inspekce policie. Ty pak v součinnosti šetří chování exekutorů pod dozorem soudů.

Státní zástupci (dříve prokurátoři):

Vedoucí státní zástupci musí být rovněž občany voleni a odvoláváni.

Vězeňství:

Ústavou uzákoněná nepřípustnost trestu smrti je naprostým základem jakékoliv civilizace, pokud se civilizací chce sama nazývat. Nejen teoretická, ale i praktická možnost justičního omylu a v horším případě justiční vraždy, navždy vylučuje vybrané skupině lidí (kolektivně nezodpovědně) rozhodovat o životě a smrti jednotlivce. Zneužití trestu smrti v politice je rovněž známo.

Vynutitelná povinnost vězňů pracovat je však neoddělitelná od výše zmíněného atributu civilizace. Prací vězňů musí být dosaženo splácení nákladů na jejich život ve vězení a hrazení ztrát a újem, které odsouzení způsobili svým obětem. Dokonce je možné a žádoucí, aby čas propuštění vězně na svobodu byl podmíněn právě oním splacením ztrát/odškodného jeho obětem. Po splacení tohoto dluhu může být vězeň podmíněně propuštěn na svobodu, pokud se nejedná o obzvláště nebezpečnou, psychopatickou osobnost. To by podpořilo pracovní morálku odsouzených.

Splácet dluhy vlastní prací ve prospěch poškozených osob je jeden z nejlepších výchovných a stimulačních principů, který je nutné rozšířit i na obyčejné přestupky!

Nutnost práce vězňů pro chudé a potřebné už byl zmíněna. Jednou z variant je projekt "Osmička".

Správnost splácet obětem demonstruje toto:

Např. "naši" komunisté se kdysi údajně omluvili za své vraždy a loupeže svým obětem. Samozřejmě nikdo soudný jim to nevěří. Taková omluva nemá žádnou hodnotu, pokud není podpořena významnou osobní obětí a náhradou škod a ztrát obětem komunistického teroru. Stejně jako kdysi státy, které vyvolaly válku, musely platit válečné reparace, lze tento princip uplatnit i na válku proti vlastnímu národu, kterou komunisté rozpoutali a vedli. Tudíž komunisté by měli platit reparace svým obětem. Teprve to by bylo věrohodné pokání. Vše ostatní jsou jen slova a slova. Zločinem genocidy komunisté bezpochyby vinni jsou. Pokud vím, dosud žádný komunista nikdy nezaplatil ani korunu jakékoliv své oběti. Kompenzace obětem komunismu z peněz nás všech jsou výsměchem spravedlnosti a atributem pokrytectví celé naší postkomunistické společnosti. Dochází tak k absurdnímu jevu, že oběti si platí kompenzace/reparace za křivdy komunistů sami sobě!

Tento příklad demonstruje potřebu splácet újmy a ztráty obětem právě odsouzenými lidmi.

3. Proč nenásilí pro občany? Proč legální násilí proti kriminálníkům a/nebo nájezdníkům?

Nenásilí vůči nekriminálním občanům je velmi důležitý atribut svobodného státu a lze říci, že není svobody bez občanského nenásilí a naopak. Není možný trvale udržitelný tvůrčí rozvoj a spolupráce výrobních sil bez svobody tržní, bez kapitalismu (tedy bez práva akumulovat peníze, bohatství - obecně kapitál pro soukromé investice a pro soukromé zajištění sebe, své rodiny, své komunity na horší časy, např. na stáří).
Kriminálníci málo dbají na zákony, spravedlnost, nedotknutelnost života, soukromého majetku, svobody usilovat o své štěstí po svém atd. Jsou tedy přímým nebezpečím pro mírumilovné, nekriminální, užitečně pracující občany. Jelikož stát, čili policii, vězeňství a armádu máme zejména pro zákonné násilí proti nezákonnému násilí, čili proti vrahům, lupičům, zlodějům, podvodníkům a proti agresivním nájezdníkům (armádu), musí být s tak velkou legální násilnou mocí státu zacházeno velmi obezřetně, aby moc a síla násilí státu nezasáhla slušné lidi. Jednak silové složky (policie, vězeňská služba a armáda) musí konat pouze podle zákona a navíc jejich ředitelé musí být občany volení a odvolatelní. Jejich rozpočty musí být dané lineárně, procentem z výběru shora omezených daní, dříve již zmíněných. Čili rozpočty dané lineárním procentem stimulují silové složky co nejlépe chránit lid, jako slepice, které jim snáší zlatá vejce.

4. Byrokratický a ziskový management. Proč omezení moci i správy?

Ziskový manažer v soukromých firmách má v podstatě jen jediný úkol: tvořit ZISK. Díky zisku na volném trhu umí každý manažer zodpovědný za zisk provést kalkulaci nákladů, příjmů a zisku. Díky zisku/trhu jsou také vždy známy ceny zboží, práce, služeb, materiálu, polotovarů, komodit, tedy téměř všeho. Jakmile se soukromé firmě na volném trhu nedaří prodávat své výrobky a/nebo služby, zisk takové firmy nemilosrdně klesá, neboť nikoho nelze nutit násilím kupovat výrobky té firmy a lid, občané, zákazníci si svobodně vybírají vesměs vždy nejvyšší kvalitu za co nejmenší peníze jinde v jistých kategoriích a rozptylech, samozřejmě. Ziskový manažer tedy rozhodně neplýtvá ani vstupy (materiál, práce, kooperace) ani režijními náklady, dokonce si sám sobě neplatí neomezeně, protože by brzy skončil díky konkurenci. Bez zisku, ze kterého reinvestuje, udržuje výrobu, nebo služby, které na trhu prodává a nakonec je i ze zisku sám živ, nemůže existovat. Také zachází velmi dobře (není-li hlupák, nebo psychopat) se svými schopnými, pracovitými a zodpovědnými zaměstnanci, nedbá na protekci, ale na efektivní výkon.

Byrokratický manažer (policejní ředitel, například - při vší úctě) nemá jako hlavní hodnotící kritérium zisk, ale službu lidu podle zákona. Čím více je zapálen pro službu lidu, tím více prostředků je schopen a ochoten (často i v dobré víře) utratit. Bude požadovat pro sebe i svoji neziskovou instituci stále více a více - co největší počet policistů, co nejlépe placených, tu nejmodernější techniku, budovy, počítače, topení, osvětlení, stáže, auta, lodě, letadla, helikoptéry, zbraně, vysílačky, školení, tréningy atd. Lze mu to míti za zlé? NE. Pokud nekrade, není zkorumpovatelný, nezneužívá svoji moc atd., pak je ctihodným občanem a zaslouží si úctu a ocenění, stejně jako "jeho" zaměstnanci a nakonec i celá instituce, kterou dobře vede a má v ní dobré výsledky. Přesto je zde jedno velké a vážné nebezpečí: I když se bude jednat o velmi poctivého, vzdělaného, uvážlivého člověka, přesto chuť utrácet peníze ad libitum je přímo zásadní podmínkou zlepšení jeho práce. Bude tedy stále více a více požadovat navyšování peněz pro svoji práci, dokonce tak vehementně, že by bylo nutné postupné a neustále zvyšování daní, nebo kolektivních dluhů, nebo nekryté emise peněz, když tak bude konat většina byrokratů. Víme z praxe, že bude. Všichni víme, že toto je ale spolehlivá cesta do pekla!
Byrokratický manažer tedy musí mít rozpočet daný vždy pevným procentem např. z omezeného ročního výběru daní. Když si hospodářství (vesměs soukromý sektor) povede dobře, bude mít i on a jeho instituce více peněz, když hůře, tak méně. Když bude společnost a hospodářství vzkvétat, bude moci tento byrokratický manažer, při vší úctě, moci rozšiřovat např. "svůj" vozový park, platit prémie a odměny nejlepším policistům, mít lepší techniku atd. Ale vždy jen do výše toho jeho shora omezeného % rozpočtu ze shora omezených % daní. Jinak to dlouhodobě bohužel nelze zařídit. Dluhy nikdy ničemu dlouhodobě nepomohou. Jakákoliv správa/moc tedy musí mít vždy shora omezený rozpočet (procentem z výběru daní) a nesmí si ho nikdy moci sama zvyšovat a samozřejmě nesmí mít právo ani zvyšovat daně. Občanské referendum může zařídit jednorázový příspěvek (dar), nebo např. policie může požádat o dobrovolnou sbírku své občany, jimž slouží. Ale limity rozpočtů se nesmí překračovat, aby nevznikl nepřijatelný kolektivní dluh.

5. Proč veškerá správní i donucovací moc státu, regionu i obce musí být omezena ústavou a musí být volena, odvolávána, ale i průběžně kontrolována veřejností?

Představme si, že si uděláme takové malé výběrové řízení na zedníky, kteří nám v bytě mají postavit příčku, podle našeho přání. Seženeme doporučení a vybereme řekněme pět firem, z nichž pak podle cenových nabídek, referencí, dobré pověsti, již vykonaných děl, schopností, dobrého dojmu atd. vybereme jednu firmu a podepíšeme s ní smlouvu o dílo. To je analogie voleb do zastupitelských sborů a/nebo funkcí. Pak ale necháme zedníky v našem bytě bez dozoru a po realizaci díla se na to jdeme podívat. Vybrali-li jsme dobrou firmu, bude asi vše v pořádku, zaplatíme jim a je hotovo. Může se však stát, že ti zedníci postaví zeď jinde, než jsme chtěli, křivou, ošidili cement i vápno, rozbili nám okno a dlaždičky a přesto chtějí za svoji mizernou práci peníze. Jestliže jsme je průběžně nehlídali, nekontrolovali, je to i naše hloupost, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. (to je analogie s konáním správy/moci bez naší průběžné kontroly, čili že po volbách se voliči už jen velmi málo starají o reálnou práci svých zástupců). Výsledkem je pak v obou případech katastrofa. Proto musí mít zákazníci (tedy i občané) reálnou možnost kdykoliv odvolat své zhotovitele, zaměstnance, čili i úředníky a politiky, pokud nekonají správně a v jejich prospěch. Samozřejmě musí být tlumena malichernost zákazníků, ale v závažných případech pochybení musí být odvolatelnost špatně pracujících téměř okamžitá. Na tomto příkladu ze života je možné demonstrovat skutečnost, že zpětnovazební, shora omezený, demokratický stát, region i komunál je náš volený, čili dočasný zaměstnanec, kterého si volíme, odvoláváme a průběžně kontrolujeme. Pokud tomu tak není, je vždy něco špatně!

JAK?

1. Definice pojmů nutných k zadání IVP&R

volič ... každý občan ČR, splňující zákonné podmínky práva volit

volitel ... každý občan ČR, splňující zákonné podmínky práva volit, čili volič, který dal hlas svému kandidátovi, nebo funkcionáři

k/f ... kandidát/funkcionář k je každý občan ČR, splňující zákonné podmínky práva být zvolen do příslušné funkce a tu také vykonávat. Jde jak o politika, tak i o úředníka s mocí nad lidem, podle zákona. Suverén je tedy lid a moc je tedy vždy volena a dána zákonem.

f ... "funkcionář" = "vnucená autorita" čili osoba již zvolená

IVP&R ... Internetový Volební Program a Referenda

ss ... střední stav, viz definice v textu výše

IČV ... identifikační číslo voliče/volitele, nebo voleného kandidáta, nebo funkcionáře

v/o ... volená a odvolatelná osoba občany (funkcionář)

ref ... referendum obecně

ref-v ... referendum veta (vesměs proti zákonu, smlouvě atd.)

ref-z ... referendum zrušení instituce, nebo její části, nebo některé její pravomoci

ref–o ... odvolací referendum osoby již zvolené, čili funkcionáře

recall ... odvolávání spojené s informováním ostatních voličů, volitelů k/f i k/f proč

o ... odvolání funkcionáře, ať již s instrumentem recall, nebo bez něho

v ... volba kandidáta

vm ... "volba z možných" je volba z předem nabídnuté/doporučené množiny ctihodných kandidátů osobou, která by jinak " někoho jmenovala" (většinou odborně a zkušenostně zdatných), kteří kandidují skrze IVP&R a mají doporučení jmenující osoby, nebo osoby v/o. Některé funkce veřejné správy tento příznak vm budou asi bohužel mít ("volba z možných") a voliči budou vědět, že bez schvalujícího příznaku vm je tento kandidát prakticky bez šance.

V podstatě v/o osoba nebo i jmenovaná osoba "možné kandidáty" navrhne (dá jim příznak vm) a voliči určí volbou pořadí. Pak tato v/o osoba, nebo dříve jmenující osoba podle výsledku (pořadí) občanských voleb (vm) jmenuje do příslušné funkce vítěze. Počet kandidátů do vm by měl být ze zákona alespoň dvouciferné číslo.

Tento druh voleb/odvolání vm je vesměs součástí systému vnitřních vrstev určité instituce (tzv. "sendvič") pro nějaké specializované a hlavně odborné funkce. Osoba zvolená vm "volbou z možných" musí podléhat všem a stejným mechanismům k/f, včetně občanských odvolání, interpelací, audiencí. To je často to nejdůležitější: odvolatelnost!

2. Zadání (specifikace) IVP&R

Jak zabránit infiltraci, poškození serverů a/nebo programu IVP&R?

Filtry: Samozřejmě, že by internetový volební program a referenda IVP&R musel být spolehlivě zajištěný proti zneužití, (proti volbám za jiné lidi, proti volbám za zemřelé, proti virům, červům, hackerům, bláznům, psychopatům, provokatérům, mafiánům a jiným kazisvětům a jejich skupinám). Např. přes snímání otisků prstů, snímání sítnice oka, nebo/i různé piny, kódy, WEB kamery, mikrofony, čipové karty, hologramy, třeba na občanském průkazu atd. a samozřejmě i IČV, ale rozhodně několikanásobně a s určitými porovnávacími kontrolami. Pasivní vstup voliče do IVP&R bude snadný, nevyžaduje identifikace, ale všechny rozhodovací funkce jsou pak "natvrdo" v programu zablokovány. Slouží jen k nahlížení a sledování stavu na "politickém nebi". Aktivní vstup voliče do IVP&R musí mít ale silné ochranné prvky, (např. také úmyslná, povinně dlouhá doba relace komunikace jednoho voliče s IVP&R) aby někdo nemohl volit za někoho jiného, ať už uplaceného, nežijícího, vydíraného atd. a aby takový podvod byl maximálně ztížen. To jsou ale otázky pro experty. Rozhodně se však takoví odborníci musí zapojit do této nelehké diskuse a práce na IVP&R co nejdříve.

Jmenované a volené/odvolatelné funkce (& "sendvič"):

Je třeba minimalizovat jmenované funkce a významně zvýšit počet státních i lokálních funkcí přímo volených občany, ovšem na úkor těch jmenovaných, samozřejmě!

Dále je třeba v některých případech mít k dispozici nástroj tzv. "sendvičové volby": Každý, kdo je občansky volen musí být i občansky odvolatelný: v/o. Pak v/o vrstva funkcionářů si může jmenovat své lidi (např. náměstky, ale ručí za ně osobně a zcela.
Pod vrstvou jmenovaných (pokud vůbec jen jmenování je nutné a ospravedlnitelné místo v/o) lidí musí být vždy opět zase vrstva v/o. Protože může být zde vysoká potřeba odbornosti, specializace, zkušenosti, tak lze uplatnit volbu jen pořadí z nabízených ke jmenování (které musí být tím, kdo jmenuje, respektováno). To je způsob "volba z možných" čili vm. Systém musí jít vždy až do té hloubky, kde jsou lidé s rozhodovacími pravomocemi nad občany. Lidé bez rozhodovacích pravomocí mohou být již jen jmenováni. (např. člověk u okénka úřadu).

Např. ministr je v/o (volený/odvolatelný) občany. Jeho náměstci mohou (ale nemusí) býti ministrem jmenováni (mohou být také v/o), ale ředitelé odborů, které dosazují náměstci, už musí být opět zase zvoleni, čili v/o např. z lidí, které náměstci doporučí (které je ochoten jmenovat způsobem: vm "volba z možných"), protože je to příliš odborná činnost a vyžaduje vzdělání, praxi, osvědčení, certifikace, pověst téměř nenahraditelných odborníků. Minimální počet těchto kandidátů na ředitele by měl být např. 10 lidí. Lidé-voliči jim skrze IVP&R dají/nedají své hlasy podle svého uvážení a informací o nich (budou mít stejné k/f karty v IVP&R jako kdokoliv jiný, kdo někam kandiduje. Pokud se nenajde žádný volič, který by tyto lidi chtěl volit, pak mohou být jmenováni podle uvážení jmenujícího funkcionáře. Pokud ale volba nastane, tak ti náměstkové pak musí jmenovat toho z jím nabízených kandidátů (např. na ředitele odboru), který má nejvyšší počet voličských hlasů. Důležité však je, že i tito lidé "uvnitř" instituce jsou také odvolatelní občany i pomocí např. recallu, nebo referenda a i takto zvolení lidé mají povinnost odpovídat na občanské interpelace, mají povinnost řešit občanské audience, jako každý jiný k/f. Jen úředníci bez rozhodovacích pravomocí smí být jen jmenováni, nemají povinnost interpelací a audiencí!

Ale jejich šéfové jsou již vždy nějak voleni a tudíž i odvolatelní, interpelovatelní a s povinností reagovat na požadavky audiencí (ovšem bez přímé sankce). Tím je zajištěno, že se občané mohou snadno a rychle zbavit každého nemravného k/f, lhostejno, zda politika-zastupitele, nebo úředníka, protože rozhodují i o volených vrstvách uvnitř sendviče institucí. Chobotnice mafií nesmí mít žádnou šanci infiltrovat systém ani jeho jednotlivé vrstvy dlouhodobě. Jelikož je systém otevřený a veřejný, jakékoliv snahy o manipulace, vydírání, budou dříve, nebo později občany, novináři, či policií nejspíše odhaleny a doufejme i ztrestány. Mafiím se nevyplatí do takto relativně snadno občansky odvolatelných k/f investovat.

Příklad, jak by měla vypadat struktura ("sendvič") nějaké veřejné instituce, např. ministerstva:

1. v/o ministr, tedy volený ze všech občanů splňující podmínku volitelnosti
2. ministrem jmenovaní náměstci
3. v/o ředitelé metodou "volbou z možných" (vm)
4. volenými řediteli jmenovaní odborníci s rozhodovacími pravomocemi
5. v/o šéfové dílčích struktur metodou (vm)
6. jmenovaní úředníci bez rozhodovacích pravomocí
7. jmenovaní pracovníci bez rozhodovacích pravomocí

Jak budou fungovat referenda proti institucím?

Občanským referendem musí být možné i zcela zrušit instituce, které teprve zamýšlí správa/moc/služba ustanovit, ještě dříve, než budou ustanoveny. V těchto případech postačí referendum-veto proti instituci. Musí být ale možné redukovat i nepotřebný stávající institucionální aparát, čili i instituce již existující, pokud nejsou přímo ústavní (služba zákonodárná, služba soudní a služba výkonná). Takové referendum proti již stávající instituci samozřejmě musí probíhat podle zvláštního zákona, který zajistí ústavnost, právní, smluvní a logickou kontinuitu a konzistenci systému.
Musí být možné zrušit buď celou instituci, nebo její část, nebo zrušit některé její pravomoci, nebo ji alespoň maximálně omezit jak v moci, tak rozpočtu. Důvodem tohoto občanského instrumentu je to, že si správa a moc mnohé instituce zřizují proto, aby vznikla nová koryta pro úředníky, na státu závislé a parazitující intelektuály, učitele, akademiky a jim podobné osoby. Tak vznikají nové druhy přerozdělování, nové zbytečné úřady, razítka a regulace - prostě nepotřebné a velmi drahé zásahy do svobody občanů pomocí kvotací, cel, dotací, nadbytečné správy a nadbytečných přeregulací atd. Jelikož instituce by měly vždy vznikat zákonem, je možné odmítnout v referendu i takový zákon, který nepotřebnou instituci a/nebo její regulaci zamýšlí ustanovit.

Jak budou probíhat občanské interpelace a audience?

Občané budou mít skrze IVP&R přímý kontakt na v/o osoby. Budou je moci písemně interpelovat, upozorňovat na cokoliv špatného (pokud třeba i jejich podřízení zklamou). K/f budou občanům veřejně odpovídat na jejich interpelace pomocí IVP& R. Když to ničemu nepomůže, tak se pak takových k/f mohou voliči zbavit (i jen jmenovaných osob, jim podřízených) tím, že vezmou hlasy té zodpovědné v/o osobě, např. pomocí odvolání, nebo odvolacím referendem, protože v/o osoba ručí osobně a jednoznačně za všechny "své" jmenované osoby. Podobným nástrojem je občanská audience, kdy se volič setká osobně s k/f. Například v audienční kanceláři k/f. Jak bylo již řečeno v předmluvě: Je nezbytné přiblížit správu a moc občanům.

Které osoby (f) např. zejména volit, odvolávat, interpelovat a žádat o audienci?

a) poslanci do PSP (200 změnit třeba jen na 77 nebo 99 atd.)
b) předseda parlamentu
c) senátoři do senátu (81 změnit třeba jen na 9, 13, 41 atd.)
d) předseda senátu
e) prezident
f) předseda nejvyššího a ústavního soudu
g) předseda nejvyššího správního soudu
h) všichni vedoucí soudci (a zavést více konkurenční soudy)
i) nejvyšší a všichni vrchní státní zástupci (dříve prokurátoři)
j) policejní prezident
k) všichni ředitelé policie (vm) od nejvyššího až po ty lokální (a zavést konkurenční policii s konkurenčními inspekcemi používanými do kříže)
l) vedoucí inspektory policií
m) předseda vlády, nebude-li jím jednou sám prezident
n) všichni ministři (vm)
o) šéf NBÚ (vm)
p) šéf VKR (vm)
q) šéf BIS (vm)
r) šéf FÚ a jednotliví ředitelé FÚ v krajích (vm)
s) předseda exekutorské komory, ze kterých si předseda komory vybere ty nejlepší (vm)
t) nevyšší generálové armády z generálů, kteří připadají v úvahu (vm)
u) všichni místní (obecní) zastupitelé
v) starosta
w) v podstatě všichni, co mají rozhodovací pravomoci, musí být nějakým způsobem občansky voleni a hlavně snadno občansky odvolatelní - tedy i volené vrstvy sendviče, i když (by) musela být v těch vnitřních vrstvách použita metoda vm. O tom se musí vésti polemika s odborníky, jak to přesně a efektivně udělat. Odvolatelnost mocných osob lidem je však prioritou.

Toto poměrně velké množství veřejně, přímo volených k/f (avšak velmi transparentně), minimalizuje možnost manipulací správy a moci mafiány a kmotry a nevadí, že je těch funkcí více, protože volby přes internet jsou velmi pohodlné a snadné, volí se vlastně průběžně a neustále! Některé osoby občané budou volit jen velmi liknavě, málo, nebo skoro vůbec, ale to nevadí. Bez občanských hlasů volbu provede nadřízený funkcionář, čili vlastně úředníka jmenuje, ale musí jej zavézt do IVP&R. Tím se stane občansky odvolatelný a interpelovatelný. Pokud se např. úředník osvědčí, bude ve svém úřadě do své smrti. Je však vždy možnost jej občansky odvolat pomocí IVP&R a to je to podstatné. Zmizí povýšená arogance správy a moci.

Jak konkrétně dojde k volbě a obsazení funkcí, politických a úředních?

Politické (zastupitelské) funkce rozhodovací:

Program IVP&R v jistých periodách "odřízne" horních "n" kandidátů a tím se z nich v jedné vteřině jistého data stanou funkcionáři na určité volební období definované v novém, nebo změněném volebním zákoně a zákonech o institucích a o správě. Jedná se tedy vždy vesměs o volbu jednokolovou, individuálně jednomandátově většinovou. Rozhodně takto nově do poslanecké sněmovny, místo stávajícího poměrného systému. Při náhodné shodě hlasů kandidátů na volitelném místě v pořadí IVP&R počká, dokud v čase t + změna nerozhodne další hlas ve prospěch tomu, či onomu kandidátovi. Volby do senátu nechť zůstanou jednomandátové, dvoukolové, většinové, tak jak to je dosud. Volby do krajských zastupitelstev by měly být, jednomandátové, jednokolové, většinové. Zvolené funkce se samozřejmě budou přenášet/realizovat z IVP&R do skutečnosti/praxe/do křesel s rozumnými časovými offsety, aby nedocházelo k destabilizaci státu a správy jako takové. Diskuze zadavatelů IVP&R o volebních systémech je namístě. Rozhodně je však potřeba se vyhýbat poměrným systémům a rozhodně jakýmkoliv přepočítávacím hranicím volitelnosti! Současná 5 % hranice ve volbách do PS je přímo zločinná!

Funkce moci úřednické, rozhodovací:

Úředníci, kteří mají nad lidem moc (danou pouze zákonem!) musí být občansky voleni, nebo občansky voleni metodou vm ("volba z možných"), nebo jmenováni nadřízeným, vždy však jen volenou osobou. Shora vždy mocí politickou, zastupitelskou, dále již jen úřednickou.

Pokud se funkcionář na úřednické pozici s mocí již v IVP&R jakožto f nachází, není znovu volen ani jmenován, ale může být zdůvodněně odvolán jak nadřízeným, tak nezdůvodněně občany. Pokud se kandidát na úřednickou pozici (funkci) ještě v IVP&R nenachází, musí kandidovat pomocí IVP&R jako každý jiný. Jeho případný budoucí nadřízený však může rozhodnout, zda se volba provede jen s omezením podle požadavků (vesměs odborných a praxe) na tu konkrétní funkci, čili ryze občansky, nebo zdůvodněně metodou vm, čili z množiny, kterou určí nadřízený. Musí však vm veřejně zdůvodnit a obhájit před svými nadřízenými. Např. tím, že věří jen ve schopnosti jím označených kandidátů a proč. Minimální počet kandidátů pro vm by měl být stanoven zákonem. Např. 10. Zcela výjimečně, zdůvodněně a obhájeně před nadřízenými může být úředník s mocí jen jmenován. V podstatě jen v tom případě, že nikdo z občanů se o jeho volbu nezajímal. Pak osoba, (která kandidovala skrze IVP& R, aby byla odvolatelná a interpelovatelná) může být nadřízeným jmenována.

Jelikož se těchto úředníků s mocí netýká pravidelné, periodické volby, (periodicky se volí jen moc politická), zůstávají na svých pozicích třeba až do smrti, nebo až do doby své abdikace, nebo podle zákona zdůvodněném odvolání nadřízeným, nebo nezdůvodněným odvoláním občany, když bude dostatek hlasů pro odvolání takového úředníka. Např. podle počtu oprávněných voličů státu, regionu, obce, jehož/jejíž správa se úředníka týká.

Úředník bude odvolán např. tehdy, když počet hlasů pro jeho odvolání bude větší než:

a) v obcích nad 80 % oprávněných voličů
b) v krajích nad 70 % oprávněných voličů
c) ve státě nad 60 % oprávněných voličů

Jak konkrétně volit/odvolávat osoby, vetovat špatné zákony, smlouvy a rušit instituce?

Přes IVP&R lze realizovat snadno zejména: referenda-veta proti novým zákonům, smlouvám, institucím referenda-odvolací proti osobám, dále volby, odvolávání (recally) funkcionářů, interpelace občanů vedená na funkcionáře - dokonce i žádosti o osobní audience. To půjde zařizovat velmi snadno, velmi pohodlně i z domácího počítače a časem i pomocí vyspělých mobilních telefonů (smartphonů) odkudkoliv ze světa. Kdo bude mít volební právo, bude moci takto volit a být volen, když splní zákonné podmínky. Pokusy o falešné záznamy do internetového volebního programu & referenda IVP&R bude hlídat ten program sám a bude i hlásit pokusy o podvody. Každý občan, mající právo volit (a případně být volen) se jednou za život dostaví na svůj obecní úřad, tam za dozoru místních úředníků, (nejméně 3 osoby) kteří jej znají a ví, že je to on, umožní první vstup (inicializační) do IVP&R včetně sejmutí otisků prstů vložení vlastních, tajných PINů atd. a učiní a založí o tom záznam, jehož kopii pošlou na MV.

Tím má občan do své smrti autorizovaný přístup do IVP&R. Jeho úmrtím zmizí otisk prstu, jeho tajné PINy, identifikátory atd. a tak nikdo nebude moci už nikdy volit místo něj. IVP&R bude hlídat dobu, po kterou občan nebude komunikovat s IVP&R. Když tato doba bude delší než např. jeden rok, (tak mu IVP&R pošle několik varovných SMS, e-mailů, řekněme každý týden, že mu hrozí expirace přístupu do IVP&R. Pokud občan na tyto výzvy nebude reagovat, řekněme 6 měsíců, bude jeho záznam (karta voliče, nebo k/f vymazána). Nový přístup do IVP&R bude muset občan vykonat opět na svém obecním úřadě.

Jak zařídit, aby mohli volit/odvolávat, referendovat i lidé "počítačově negramotní"?

Staří, nebo "počítačově negramotní" lidé mohou při inicializačním vstupu do IVP&R požádat o vygenerování své osobní čipové karty IVP&R pro vždy jednorázový (jednou za měsíc) autorizovaný vstup do IVP&R spolu se svým otiskem prstu, který se bude snímat po vložení té karty do čtečky snímačem otisků buď na obecním úřadě, nebo dokonce na místě pobytu voliče, když nebude schopen volič už/ještě volit přímo počítačem. Volit budou tito voliči tak, že doma, v klidu do předtištěného, hlavičkového formuláře funkcí správy/moci a referend s razítkem obce napíší tiskacím písmem: IČV, jméno a příjmení kandidáta do příslušné kolonky funkce a ANO případně NE do kolonek vyvolaných referend. Tento dokument vloží písmem dolů, (aby to nikdo neviděl) na skener, který přinesou ti tři lidé z obecního úřadu a volič jim půjčí tu svým otiskem prstu "nabitou" voličskou kartu IVP&R, kam se ta volba naráz přenese (ze skeneru do karty).

Lidé z obecního úřadu do týdne provedou volbu za toho nemohoucího voliče tak, že vloží kartu do čtečky u počítače na obecním úřadě, tento počítač ověří autorizace a provede volby/odvolávání a referenda toho voliče. Tato čipová karta IVP&R voliče a časově orazítkovaný sejmutý otisk prstu se sejmutou volbou bude např. platit jeden týden. Pak znovu musí dojít k autorizaci té karty otiskem prstu a nové sejmutí voleb toho voliče z formuláře pomocí skeneru. Jinak to nebude fungovat. Úmrtím voliče se autorizace té kartě otiskem prstu zablokuje navždy, protože nebude ten otisk už více k dispozici.

Voliči, volitelé, kandidáti, funkcionáři, kteří jsou počítačově gramotní tu kartu IVP&R nepotřebují, protože si otisky prstů, PINy, své vlastní osobní identifikátory vloží do programu IVP&R sami. Jen si musí pamatovat své PINy a mít v pořádku jimi zvolené prsty s otisky. Můžou však o čipovou kartu voliče požádat a za úplatu ji získat. Pak budou moci vstupovat do IVP&R už jen pomocí té karty a pomocí otisků zvolených prstů. Např. hráči na strunné nástroje si musí zvolit takové prsty, které mají hrou nejméně poškozené, rovněž tak musí dbát osoby, které provozují jiná řemesla, která ničí texturu otisků prstů. Vhodné by bylo mít sejmuto prstů více, právě pro případ dočasných zranění, otlaků, úrazu atd. Po jednorázové iniciaci na svém obecním úřadě už budou moci občané kandidovat/volit/odvolávat/ referendovat pomocí IVP&R odkudkoliv, ale jen a jen každý sám za sebe. Při tomto inicializačním vstupu si volič zadá do programu IVP&R další své vlastní piny a jiné znakové identifikátory, aby nikdo cizí nemohl volit za něho. Také tam samozřejmě přenese např. své referenční otisky prstů, nebo jinou svoji biometriku do databáze IVP&R, které budou sloužit k identifikaci voliče a jeho autorizaci.
Tím by měli mafiáni, vyděrači a manipulátoři voleb velmi znesnadněno až znemožněno volit bez voliče a za voliče. Obecný dozor nad IVP&R musí mít i policie a dozor nad policií jejich inspekce a soudy. Voliče i ty, co mohou býti voleni, definuje databáze občanů na ministerstvu vnitra.

Jak kandidovat?

Kandidovat bude moci každý, kdo vyhovuje zákonu a jistým podmínkám pro danou funkci, v pohodě, třeba z domova, nebo i někde z lesa - prostě každý občan, splňující podmínky volitelnosti. Samozřejmě, na některé funkce musí splňovat i podmínky vzdělání a možná i pár roků praxe. To je na debatu s lidmi zkušenými s těmito věcmi. O kandidátech by se lidé dozvěděli i z médií a případně z televize, televizního teletextu, internetu, rozhlasu či novin.

Jak a kdo může asistovat při volbách?

Radit méně počítačově gramotným lidem, jak volit/odvolávat/referendovat může některý z nejbližších rodinných příslušníků, pokud se prokáže jako osoba blízká voliči obecním zastupitelům na obci, nebo se volby vykonají z domova z osobního počítače osoby blízce příbuzné.

Zabezpečení IVP&R a serverů, na kterých IVP&R poběží:

Program IVP&R by navzájem hlídali a udržovali nejspíše tvůrci, experti z praxe, studenti, profesoři z vysokých škol a lidé z akademie věd. Měli by několik elektronických a/nebo jiných klíčů (podle počtu serverů) a jeden bez druhého by nemohl zasahovat do softwaru tohoto závažného programu! Program IVP&R by běžel na více (nejlépe třech až pěti) serverech nejspíše harvardského typu se vzájemnou supervizí shody programu i dat, řekněme na Pražském hradě, podobně chráněn, jako korunovační klenoty. Myslím že 3-5 harvardských serverů, do matice různě a vzájemně zabezpečených by mohlo stačit. Na druhou stranu zdrojový i strojový kód toho programu by mohl být veřejně přístupný k občanské kontrole. Na vyžádání by jej program automaticky vypsal (vystavil) na internetu, každý by si to mohl stáhnout a analyzovat na svém počítači. Fyzický přístup k pamětem programu všech těchto serverů by bez klíčů nebyl možný vůbec. Serverovna by byla velmi pečlivě a násobně uzamčena a hlídána hradní stráží. Povinnost analyzovat tento program i data by mělo i ministerstvo vnitra s nějakou rozumnou periodicitou. Tím by byla zajištěna i veřejná kontrola i nad strojovým kódem našeho volebního programu i nad jeho daty. Přístup k modifikaci strojového kódu by však mělo jen těch několik vyvolených osob se svěřenými klíči, hesly a PINy!

Decentralizace, transparentnost a otevřenost vůči veřejnosti a fyzické zabezpečení obecně vždy prospívá spolehlivosti a imunitě vůči všelijakým ničemům - to je myslím stěžejní idea tohoto nápadu volit přes internet.

Zkušenosti s volbami přes internet ukazují, že to není utopie, viz např.:
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/105046-prvni-internetove-volby-na-svete-ohlasuje-estonsko.html

Dokonce o tom uvažují i u nás. Viz např.:
http://www.novinky.cz/domaci/209084-politici-uvazuji-o-internetovych-volbach-v-roce-2014.html

Transparentnost veřejných soutěží, elektronické aukce, zejména na státní zakázky, už v ČR probíhají a jsou dalším přispěním internetu k omezení korupce.

Velmi však záleží na tom, jak se to udělá a byla by obrovská škoda, když by byl vygenerován a nakonec používán nějaký formálně korektní, nicméně zcela bezzubý systém, který by v konečném důsledku ničemu dobrému nepomohl! Například dohady tzv. "odborníků" o přímé volbě prezidenta, který navíc nenese žádnou odpovědnost, je jen okrajové divadlo!

Základní entitou IVP&R by byla karta (stránka, formulář) voliče, která by sloužila k jeho jednoznačné identifikaci (aktuální fotografie, otisky prstů, rč a další identifikátory a PINy). Program IVP&R by podle ní kontroloval tu jednoznačnost, unikátnost, souhlas s databází ministerstva vnitra/matrikou, tedy s fyzickou existencí voliče a jeho právy volit/odvolávat/být volen/referendovat a bránil by multiplikacím, kterých by mohlo být zneužito. Dále by IVP&R měl karty, kde by byly tabulky a grafy k/f, kterým dal volič hlas a tím se stal jejich volitelem.

Volitel má právo na komunikační kanál ke svým k/f. Bylo by na voliteli, zda zobrazí svoji identitu svému k/f, nebo dokonce celé veřejnosti. Stačilo by jen zatrhnout jistý prvek a k/f by věděl, kdo konkrétně jej volil. Jak moc by o svém voliteli věděl, to by si definoval volitel sám u každého k/f zvlášť, nebo souhrnně. Zde by si volič také mohl určit svůj e-mail a případně i telefon, který by dal k dispozici svým k/f, případně i volitelům svého k/f, když by chtěl (zejména kvůli instrumentům odvolávání). Každý volič by měl své identifikační číslo voliče (IČV), které by znal jen on a IVP&R. Kandidát by však měl své IČV povinně veřejné. Pod tímto číslem by volič/volitel všude v tomto programu vystupoval. Kandidát rovněž, avšak veřejně, protože IČV je jednoznačný identifikátor. Rodné číslo je však lepe utajit před veřejností.

Doba relace (interakce mezi voličem a IVP&R) pod jedním IČV by byla povolena 1x za 24 hodin a musela by trvat např. nejméně 120 minut. To znamená, že při komunikaci voliče s IVP&R by kratší relace, než dvě hodiny, byla ignorována a požadovaná referenda, hlasování v nich, volby/odvolávání recally, obč. interpelace a žádosti o obč. audience by se nakonec do programu nepřenesly! Toto opatření by sloužilo k tomu, aby jeden volič mohl volit jen 1 krát za den a musel by tím strávit nejméně dvě hodiny. Takový nástroj brání znásilňování voličů, čili by to bránilo uplácení/vydírání nerozhodných voličů mafiány, protože jeden člověk (čili jedno IČV) by směl jednou za den sedět u jednoho počítače a komunikovat s IVP&R nejméně dvě hodiny, než by se jím provedená referenda, volby, recally, interpelace, audience skutečně provedly. Nebylo by to tedy pro manipulátory voleb efektivní nalákat např. desítky bezdomovců na lahev rumu a volit s nimi a za ně. Jistě lze vymyslet další triky a filtry (překážky zneužívání IVP&R). Např. povinné snímání práce s IVP&R pomocí WEB kamery (i s mikrofonem) a ukládání toho videozáznamu na internet do sériového, průběžného úložiště. Při rozumné kvalitě záznamu by se pár hodin za sebe vešlo a staré záznamy by se automaticky umazávaly. Policie by ale úložiště mohla kdykoliv kontrolovat. Úložiště by byly na jistém definovaném místě přístupné policii, a odborní policisté by mohli tyto záznamy analyzovat, když by měli nějaká podezření a povolení soudce, samozřejmě. Podezřelé lidi by mohla policie dlouhodoběji sledovat i mimo IVP&R úložiště (samozřejmě na povolení soudce, stejně jako odposlechy). Autorizovaná relace bez videozáznamu (s časovým razítkem) by sama ihned upozornila voliče, že nekoná zákonně a za pár sekund by zablokovala vstupy pro rozhodování.

Nahlížení by však zůstalo možné. Opakované pokusy o autorizované relace (pro rozhodování) bez videozáznamu by IVP&R nahlásil policii, protože by se dalo usuzovat na nebezpečí zneužívání IVP&R. WEB kamery a snímače otisků prstů pro počítače již existují za rozumné ceny a byly by dobrou a asi i potřebnou výbavou počítače, který by volič měl použít ke komunikaci s IVP&R.

Další entitou IVP&R by byla karta (stránka, formulář) k/f (kandidáta/funkcionáře). Na této stránce by bylo povinně:

a) okno "Fotografie & ID" kandidáta/funkcionáře (dále k/f), případně dobrovolně jeho fotogalerie, videa, MP4, MP3 projevy apod. z jeho života, činností, zásluh o něco, diplomy nebo certifikáty. Jeho zvuková a/nebo i vizuální volební kampaň.

b) okno "Kontakty" povinný e-mail, mobil, Skype, jiné kontakty, adresa (audienční) kanceláře

c) okno "Podrobný životopis k/f" včetně členství v politických stranách a/nebo hnutích, jejich aktivní podpora atd.

d) okno "Povinný volební program k/f", (kde by muselo být odpovězeno na základní politické otázky, např. daně (struktura a výše), emise (limity), dluhy (limity), vězeňství, instituce (jejich potřebnost, nepotřebnost, změna jejich chování anebo pravomocí), policie, soudy, armáda, zdravotnictví, školství, přerozdělování, dotace, kvóty, cla, sociální záchytné sítě atd.)

e) okno "Individuální volební program k/f" (kde by k/f uvedl své názory na otázky, které přímo jeho pálí)

f) okno "Občanských interpelací", kde by nějakým příznakem bylo patrno, zda interpelační otázku dal jen volič, nebo jeho volitel (volitel je volič, který dal k/f svůj hlas na dobu delší, než měsíc) Volitel má právo na odpověď (bez sankce pro k/f), ale když k/f bude ignorant, tak mu volitel svůj hlas nejspíše dříve, nebo později vezme. (1x za rok nejvýše)

g) okno "Občanských audiencí", kde by volitel specifikovali témata a k/f by nabídl data setkání. (nejvýše 1x za mandát nejvýše je přiměřené)

h) okno "Volba/odvolání" (recall) je nástroj každého volitele, který může využít, když se dozví o nějaké ničemnosti svého k/f. Bude moci přímo z tohoto programu jednoduše obeslat všechny volitele daného k/f a navrhnout jim jednotný postup - většinou odebrání hlasů a tím i odvolání k/f z funkce. Dokonce do jednoho měsíce, když k/f hlasy spadnou nepřetržitě po dobu tří měsíců pod 30 % hlasů, v okamžiku jeho zvolení!

i) okno "Referenda" zde by měl volič možnost hlasovat pro konání/nekonání referend - v nebo o a následně pro/proti zákonu, smlouvě, instituci a/nebo osobě. Referendum-v-o by mohl vyvolat každý oprávněný volič. Avšak poměrně vysoký počet hlasů pro konání takového referenda by pak jej odstartovalo (nebo ne) a výsledek by byl pro správu/moc závazný.

j) okno "Referendové otázky k/f, nebo občana"

Zde by k/f položil referendovou otázku svým volitelům i voličům (např. max. 1 x za měsíc by IVP&R obeslal volitele, protože na ně spíše má kontakt). Ti by se o tom dozvěděli mailem, SMS, telefonem, podle toho, jakou urgentní komunikaci by si volitel se svým k/f zvolil.

V podstatě, k/f může všechny voliče požádat o podporu (volitele dokonce i o vyjádření důvěry) před nějakým důležitým rozhodováním tím, že položí referendovou otázku a zaváže se, že bude hlasovat v souladu s výsledkem tohoto referenda. To tam na té stránce bude vše nesmazatelně vidět. Pokud to k/f pak nedodrží, volitelé mu to nejspíše spočítají! Nebo i voliči pomocí referenda. Referendum-odvolání by bylo nadřazeno odvolání voliteli (recallu). Samozřejmě voliči by mohli rovněž hlasovat v tomto referendu k/f, ale ti by IVP&R obesláni nejspíše nebyli, když by měli na sebe utajený kontakt.

Občané by mohli usilovat o generování obecné referendové otázky, ale jen prostřednictvím svých funkcionářů a to pouze skrze poslance, senátory, nebo prezidenta. Pokud by se jim podařilo tyto své zástupce přemluvit, aby takovou referendovou otázku položili, tito zastupitelé by se ji pokusili správně, jednoznačně zformulovat a nechali by ji ověřit příslušným soudem, zda je nezavádějící, smysluplná, nemanipulativní, jednoznačná atd. Pak teprve by taková obecná občanská referendová otázka byla vystavena nejdříve sběru hlasů pro vyvolání referenda a pak pro vlastní hlasování, zda ano, nebo ne, když by byl občanský zájem to řešit.

k) Okno "Grafy a tabulky počtu a % hlasů k/f" by udávali, jak si k/f vede. Funkcionáře f se týká navíc možné odvolání, vzhledem ke svým 100 % hlasů v době zvolení. IVP&R totiž neustále hlídá úroveň, pod kterou když f hlasy spadnou (např. na 30 % počtu hlasů v okamžiku zvolení) na dobu delší, než stanovenou, např. tři měsíce, tak f bude odvolán z funkce přímo tímto programem, např. do měsíce.

l) "Grafy & tabulky" udávají souhrnné informace ohledně osob, funkcí, institucí atd. v závislosti také na tom, zda v EU, ve státu, v kraji či v obci budou na dalších kartách IVP&R.

m) okno "Sponzorské dary" volitelů i voličů svému k/f. Zde by byl odkaz na konto "politických peněz" k/f v bance. Na toto konto by směli přispívat jen jednotliví občané jednou za rok a to částkou nejvýše 1000 Kč. Tomu samozřejmě musí předcházet založení transparentního "konta politických peněz" k/f od občanů u nějaké banky. Výpisy z tohoto konta by byly průběžně veřejně přístupné rovněž z IVP&R, nejspíše navázaným odkazem na toto transparentní bankovní konto. Všechny výběry z tohoto konta k/f by musely mít jednoznačný popis, na co a komu byly použity. Doklady o použití těchto peněz by musel k/f shromažďovat po dobu 5 let a musely by být k dispozici policii, NKÚ a FÚ. Stejně jako účetnictví jakéhokoliv soukromého podniku.

Tyto peníze by nepodléhaly žádnému zdanění, protože již jednou (dárci) zdaněny byly! IČV by bylo zobrazeno trvale v tomto okně vedle poslané částky a bylo by navždy snadno dohledatelné, kdo, kdy a jaké peníze poslal. K/f může posílat libovolné částky, pouze však z těchto "politických peněz" straně, která ho podporuje. Tím by odpadl problém s financováním politických stran versus k/f. (O strany nám nejde, o k/f ano) Financoval by se takto občansky a osobně pouze k/f, nikoliv strana, nebo hnutí. Strany a hnutí by měly na svoji činnost peníze pouze od kandidátů a to pouze z jejich transparentních kont politických peněz. Jen tyto peníze by tedy mohl k/f použít zejména pro svoji propagaci, pro svoji podporující stranu, nebo hnutí, pro odborné poradce, pomocníky, propagátory, ale vždy jen zcela adresně a dohledatelně.

n) příznak vm ("volba z možných"), kde by bylo uvedeno podrobně, na jakou konkrétní funkci je volba z možných nabízena a kdo konkrétně ji požaduje.

o) okno "atributů k/f" čili, vzdělání, praxí, zkušeností, jazykových schopností, registrací, osvědčení, licencí, referencí ručitelů, osobností, dosvědčení o kvalitě, schopnostech a dovednostech, relevantní informace o činnostech atd.

Odvolávání funkcionářů by realizoval ten program sám o sobě a také by to samozřejmě nahlásil nějakému úřadu, který by měl povinnost dohlížet na odejití f z funkce a samozřejmě by informoval veřejnost, media, voliče, volitele, prezidenta atd. Uvolněná místa f by se automaticky okamžitě doplnila odspodu dalšími k s nejvyššími počty hlasů. Jednou za 4 roky (do PS) by se provedly volby nové tím, že by k jistému datu, hodině, minutě a vteřině proběhlo na chvilku zmrazení pořadí a z kandidátů na nejvyšších místech pořadí IVP&R by se stali funkcionáři.

Pohodlné občanské interpelace a občanské audience přes internet:

Když si volič někoho zvolí, bude jeho tzv. volitel. Tím má jistá práva ke svému preferovanému k/f.
Zejména právo kontaktu s k/f. Interpelační otázka volitele (asi tak jednou za rok by to ten program IVP&R měl umožnit) bude muset být zodpovězena (do tří měsíců, bez implicitní sankce, ale neodpovídání asi rozzlobí volitele a vezme dříve, nebo později svému k/f svůj hlas a když to udělá víc lidí - jeho volitelů, kteří se spolu domluví.

Podobně to bude i s občanskými audiencemi. Tam bude muset volitel zveřejnit témata diskuse a k/f bude muset poskytnout (také bez implicitní sankce) voliteli místo, datum a čas možné audience. Řekněme jeden až tři možné termíny. Mohou se ale domluvit i po telefonu, e-mailem, když bude oboustranná dobrá vůle. Možnou povinnou periodicitu občanských audiencí bych zvolil nejvýše jednou za mandát, pokud se nedohodnou jinak. Všichni funkcionáři (vnucené autority) musí mít trestně-právní odpovědnost za svá individuální rozhodnutí. Včetně prezidenta. Prezident nesmí být trapná a nesvéprávná figurka, která za nic nemůže. Chybná kolektivní rozhodnutí jsou samozřejmě bez sankcí, ale přijatelná pouze skrze možnost zamítajícího referenda, a/nebo jejichž otázky mohou zvolení funkcionáři definovat, nebo užít jiné nástroje omezující kolektivní nezodpovědnost. Samozřejmě např. obrovské živelné pohromy, válečný stav atd. musí podléhat speciálnímu režimu, kdy mohou pružně a rychle rozhodovat prezident, předseda vlády, předseda parlamentu, ministři ad. V těchto zcela výjimečných případech bez sankcí pro ně, když by něco rozhodli špatně. Nicméně po válce, nebo živelné katastrofě atd. by museli povinně předstoupit před soud a obhájit svá rozhodnutí. Když by je neobhájili, museli by odstoupit, ale bez trestně právní odpovědnosti, čili bez trestní sankce.

3. Financování k/f, stran a hnutí

Stát by ani strany ani kandidáty nikdy nefinancoval. Strany by musely vést podrobné účetnictví, jako každá jiná fyzická, nebo právnická osoba a veškeré zdroje peněz od kandidátů a výdaje na svoji politicko činnost by musely být snadno veřejně viditelné a dohledatelné. Všechny osoby, firmy, instituce ve finančním kontaktu s kandidátem/stranou/hnutím by musely být transparentně dohledatelné a všechny finanční transakce by musely jít přes "politické konto" k/f a "politické konto" strany/hnutí v bance.

Proč financovat strany/hnutí pouze přes k/f? Jen k/f má osobní, trestně-právní odpovědnost. Peníze jsou dobrý sluha ale zlý pán a svádějí i k nekalým věcem. Zejména v politice a správě s mocí. Zvolený funkcionář slouží všemu lidu a nikoliv jen sobě, nebo své straně/hnutí. Strany/hnutí slouží svým k/f, poskytují mu servis, pomoc, propagaci, tříbení názorů a ideologií, sběr a analýzy faktů, radí mu v tom, co dělat a co nedělat atd. Proto tak přísná pravidla financování. Samozřejmostí by mělo být i roční auditování rozpočtů, jak kandidátů tak stran/hnutí.

4. Implementace IVP&R

- Zadání IVP&R musí být věcně oponováno IT odborníky, odborníky na počítačovou kriminalitu, odborníky na právo, ekonomii, politologii, sociologii atd.

- Zadání IVP&R musí být podle věcné oponentury opraveno, zkontrolováno na logické a věcné chyby a pak teprve zveřejněno řešitelům. Ti se budou muset přihlásit například do měsíce k registraci zadavatelskému týmu IVP&R, který musí pro tyto účely vzniknout.

- Zadavatelský tým vyhlásí soutěž o nejlepší realizaci IVP&R

- Jednotlivé varianty IVP&R registrovaných tvůrců musí být tvůrci umístěny na Internet ve formě zkušebních verzí, se zřetelným označením v názvu "zkušební". Např.: "IVP&R_Proof-soft_soutěžní & zkušební verze 2015_7_25" Zatím bez "ostrých" a nákladných zabezpečení hw & sw a citlivých dat občanů. Zadávací tým IVP&R povede databázi těchto programů, která bude veřejná na speciálních internetových stránkách, kde budou i další informace pro řešitele a veřejnost.

- Jednotlivé soutěžní programy IVP&R budou testovány zadavatelským týmem i širokou veřejností a zavede se ke každé variantě soutěžního programu IVP&R pouze připomínkový, nikoliv diskusní web, kde se však budou muset oponenti pravdivě registrovat a vystupovat pod svým skutečným jménem a kontaktem na sebe. Zjistí-li zadavatelský tým, že někdo oponuje IVP&R anonymně, nebo ne pod pravdivými osobními údaji, bude nemilosrdně zablokován a jeho připomínky vymazány, čímž se doufejme zabrání blábolům, nesmyslům, osočování, urážkám a podobně, což bude rovněž zadavateli IVP&R filtrováno. Život sám ukáže, co je dobře a co ne a podle toho se jednotlivé tvůrčí verze registrovaných řešitelů IVP&R budou vyvíjet, upravovat, rozšiřovat vnitřní nástroje, zdokonalovat. To by mělo trvat nejvýše tak asi jeden rok.

- Od zveřejnění zadání, řekněme do jednoho roku, (nebo pokud sami všichni registrovaní tvůrci prohlásí, že mají hotovo, že je jejich verze (zatím bez "tvrdých" ssf) vhodná pro "ostrý provoz"), označí svoji odladěnou verzi v názvu "konečná soutěžní verze" a jménem tvůrce se kterou vstoupí do soutěže. Soutěž potrvá do té doby, dokud nebude jejich IVP&R naplněn reálnými daty dobrovolníků-testerů natolik, aby se prokázaly přednosti a nedostatky příslušné soutěžní verze.

- Nejlepší řešitel, nebo skupina řešitelů, nebo firma získají cílovou prémii, o kterou před vyhlášením "soutěže o nejlepší IVP&R" požádá zadavatelský tým sponzory a zveřejní ji. V soutěži se vybere nejlepší verze ze všech registrovaných. O tom můžou být občanské referenda, nejspíše přímo v těch soutěžních programech realizované. Zadávací tým bude muset k výsledkům těchto referend přihlédnout. Nemusí je však zcela respektovat, protože zadávací tým nese odpovědnost za funkčnost, bezpečnost a správnost tohoto projektu! Tedy i za vyhlášení vítěze soutěže.

- Vítězná verze IVP&R se pod právní ochranou plně zabezpečí hw&sw, strukturovanými síty a filtry (ssf), naplní reálnými, ne však citlivými daty, a poběží na internetu ne déle, než 3 roky.

- Po uplynutí řekněme nejdéle 3 let (po průběžných opravách a úpravách programu) vítězný tvůrce bude mít poslední šanci upravit, opravit program před uzamčením. Pak se vítězný, zkušební program IVP&R přejmenuje na IVP&R a uzamkne. Od té doby bude muset IVP&R na požádání vydat svůj zdrojový a strojový kód komukoliv! "Klíče" k serverům a k pamětem programu budou mít vítězní řešitelé, tým studentů vysokých škol, tým profesorů vysokých škol, tým akademiků AV, prezident republiky, nevládní organizace jako je např. http://www.amnesty.cz/ , http://www.nfpk.cz/ atd. Vždy konkrétně jejich předseda. Ten, každý jednotlivý, ponese osobní trestně-právní zodpovědnost za korektnost a integritu IVP&R, pokud svůj klíč sám zneužije, někomu vydá, nebo dovolí jeho zneužití.

- Od uzamčení IVP&R, vybaveného už všemi ochranami ssf včetně biometrik, pojede stále ještě tento program paralelně s klasickými volbami nejméně jeden rok, aby se vyzkoušela jeho imunita vůči virům hackerům, bláznům, ničemům, mafiánům, manipulátorům voleb, výpadkům energie atd.

- Jakmile se IVP&R osvědčí, rozpoutá se klidná, ale pevná občanská kampaň za jeho prosazení do legislativy ČR. Na úpravách zákonů musí pracovat paralelně tým právníků zadavatelského týmu IVP&R. Případnými klidnými, leč vytrvalými demonstracemi před parlamentem, senátem anebo hradem se musí dosáhnout překlopení IVP&R do reálu. Od té doby budou výstupy IVP&R nejen legitimní, ale i legální.

5. Doslov

IVP&R není nic převratného, jak se možná mnohým na první pohled zdá. Ve fázi ladění zadání je to zejména věcná diskuse, jak zlepšit stávající systém. Vyžaduje však pro svoji implementaci čas, peníze, spolupráci, dobrou vůli inteligentních a vzdělaných lidí se zkušenostmi.

Podobně, jako přechod od psacího stroje, kde se opravy a překlepy v textu řešily obtížně a těžkopádně, k publikování pomocí počítače, kde se opravy a překlepy řeší snadno a efektivně, tak je i IVP&R přechod od velmi omezených "papírových voleb" k volbám elektronickým s patřičným komfortem a zabezpečením. Podobný osud již prodělaly i například peníze, tedy přechod od papírových peněz k platebním kartám a elektronickému bankovnictví skrze internet. Tento vývoj je nezadržitelný a stejně jednou k němu dojede, pokud se lidstvo samo nezahubí svými zvířecími atributy a jejich projevy.

Nejtěžší bude IVP&R jasně specifikovat, odladit všechny chyby a nedostatky a nakonec jej prosadit a překlopit do reálu. Odpor ješitných pseudointelektuálů, z rozpočtu placených akademiků a mafií bude obrovský.

Bez širší debaty na tato témata se nedozvím(e), zda je v něčem chyba nebo protimluv. Vyzývám proto každého, koho to opravdu zajímá, k věcné a tvůrčí diskusi a oponentuře. O tomto návrhu se mnou můžete veřejně diskutovat na naší Facebookové stránce: https://www.facebook.com/internetovyvolebniprogram

Ještě jedno velmi vážné a důležité téma je nutné do IVP&R zabudovat. Jde o alespoň částečnou secesi občana od obce, regionu, státu i unie. Jen takové systémy správy/moci/služby lze nazvat skutečně svobodné a nenásilné, které může občan i odmítnout. Musí být možnost zákonné a přesně definované secese občana, který se k ní rozhodne.

Rovněž redukce počtu, velikosti a správy/moci/služby drahých a často nepotřebných institucí by mohly předcházet občanské ankety o jejich potřebnosti. K tomu by mohly pomoci každoroční ankety, ve kterých by občané dávali jednotlivá % ze sta % možných jednotlivým institucím, podle toho, jak by je považovali podle svého za potřebné a důležité. Instituce, nebo jejich části, nebo jejich rozpočty by pak mohly být těmito anketami determinovány.

Rád s tím i nadále pomohu, budu-li mít čas, a když o to budu někým požádán. Kandidovat na jakoukoliv funkci ve státní, regionální, nebo lokální správě nechci. Nejsem na nikom závislý a nikdy doufám nebudu. Mám rád svoji zajímavou, odbornou práci (v oboru biomedicínského inženýrství) a svoji svobodu nade vše. Nikam se necpu. Nic nepotřebuji, kromě svobody. Ale rozhodně nechci nečinně přihlížet tomu, co se poslední roky děje v naší zemi. Muži mají konat, nikoliv sedět a fňukat.

Dne 30. 6. 2013, v úctě ke všem tvůrčím, pracovitým a užitečným občanům ČR, Jan Piroutek.